Herní průmysl nám dal spoustu úžasných věcí – od legendární NES po moderní PlayStation 5. Jenže někdy to prostě nevyšlo. Někdy se technologičtí vizionáři podívali na svůj výtvor a řekli: „Tohle bude revoluce!“ … jen aby jejich výtvor skončil jako podložka pod kafe nebo vzácná relikvie pro sběratele, kteří si chtějí připomenout, jak vypadá absolutní selhání.
Takže se připoutejte, jdeme se podívat na ty největší přešlapy herní historie – konzole, které měly změnit svět, ale nakonec změnily maximálně účetní bilanci svých výrobců do hlubokého mínusu.
1. Virtual Boy – Když chceš VR, ale místo toho dostaneš bolest hlavy
Nintendo je známé tím, že rádo experimentuje. A někdy se jim to fakt povede – viz Wii nebo Switch. Ale někdy taky udělají Virtual Boy. V roce 1995 si někdo v Nintendu řekl: „Hele, lidi chtějí virtuální realitu, co kdybychom jim dali VR zážitek, ale udělali ho naprosto nepoužitelný?“
A tak vznikl Virtual Boy – konzole, která měla přinést revoluci v hraní, ale místo toho přinesla migrény. Byla to „přenosná“ konzole, která ale nebyla přenosná, protože jsi ji musel postavit na stůl a přilepit k ní svůj obličej. Navíc byla celá v rudé barvě, což znamenalo, že všechny hry vypadaly jako pekelná noční můra z osmdesátek.
Hráči si po pár minutách hraní stěžovali na bolesti očí, hlavy a na existenci této konzole obecně. Výsledek? Nintendo ji za méně než rok odpískalo.
Shrnutí: Pokud chceš vědět, jaké to je hrát na Virtual Boyi, stačí si na hlavu přivázat cihlu, nasadit si červené sluneční brýle a nechat kamaráda, aby ti do uší pouštěl statický šum. Gratuluju, právě jsi zažil Virtual Boy.
2. Gizmondo – Herní konzole, která byla tak špatná, že skončila ve vězení
Tahle konzole není jenom špatná. Je to doslova konzole-zločinec. Gizmondo vyrobila švédská firma Tiger Telematics a slibovala handheld, který bude konkurovat Nintendu DS a PlayStation Portable. Ale místo toho doručila… no, prakticky nic.
Konzole měla příšerné ovládání, skoro žádné hry a její hlavní „revoluční“ funkce byla GPS navigace, která měla pomáhat hráčům hledat poklady v reálném světě. To zní super, že? Akorát že jediné, co lidi pomocí Gizmonda našli, byla díra v jejich peněžence.
A teď nejlepší část: hlavní manažer firmy byl zatčen za praní špinavých peněz a podvody. Ano, tahle konzole byla doslova financována mafií. Dokonce si jeden z šéfů firmy koupil Ferrari Enzo za firemní peníze a pak ho rozbil při nehodě na dálnici v Kalifornii.
Shrnutí: Pokud má tvoje konzole víc problémů se zákonem než průměrný člen motorkářského gangu, asi jsi udělal něco špatně.
3. Nokia N-Gage – „Hraj a volej! Ale ne moc dobře ani jedno.“
V roce 2003 se Nokia rozhodla, že zkombinuje mobilní telefon s herní konzolí. Výsledek? N-Gage. A tím nemyslíme engagement, protože hráči si to moc nezamilovali.
Problém byl v tom, že jako telefon byl N-Gage nepoužitelný – aby sis zavolal, musel jsi ho přiložit k uchu na šířku, takže jsi vypadal jako idiot, co se snaží telefonovat sendvičem. A jako herní konzole? No… měl JEDEN dobrý titul – Tony Hawk’s Pro Skater, ale ten sis mohl zahrát i na normální konzoli BEZ toho, aby ses u toho cítil trapně.
Navíc, pokud jsi chtěl vyměnit hru, musel jsi vyndat baterii. Ano, opravdu. To je jako kdybys musel vypnout auto, vyndat motor a pak teprve vyměnit rádio.
Shrnutí: Skvělý nápad, tragické provedení. Pokud chceš zažít pocit hraní na N-Gage, stačí si přiložit ovladač od Xboxu k uchu a předstírat, že voláš babičce.
4. Apple Pippin – Ano, i Apple může udělat něco fakt špatného
Apple je dneska synonymem pro úspěch. Ale v devadesátkách to tak rozhodně nebylo. V roce 1996 si řekli: „Hele, co kdybychom udělali herní konzoli?“ A tak vznikl Apple Pippin.
Problém? Nikdo nevěděl, k čemu to vlastně je. Nebyl to ani počítač, ani herní konzole, ani nic mezi tím. Byl to prostě… Pippin. A protože Apple měl v té době tolik marketingové síly jako místní kroužek origami, prakticky nikdo netušil, že něco takového existuje.
Aby toho nebylo málo, konzole byla dražší než PlayStation a neměla skoro žádné hry. Takže… ehm, proč by si ji někdo kupoval? Nikdo neví. A proto Apple prodal asi 40 000 kusů. Což je méně než počet lidí, co si omylem koupí špatný toastovač na Alze.
Shrnutí: Pippin nebyl herní konzole. Byl to drahý a zbytečný podstavec na hrnek.
Závěr: Ne všechny nápady jsou dobré, ale některé jsou fakt katastrofa
Každý se někdy splete. Jenže když se splete firma, která do svého produktu nacpe miliony dolarů, bývá to mnohem větší sranda. Tyhle konzole nám ukázaly, že někdy jsou inovace tak špatné, že se stávají legendami. A i když se jim v době vydání lidi smáli, dnes jsou sběratelskými kousky – protože kdo by nechtěl vlastnit kousek technologického fiaska?A pokud někdy budeš mít pocit, že jsi v životě udělal špatné rozhodnutí, vzpomeň si na tyhle konzole. Protože ať už se ti v životě stalo cokoliv, rozhodně jsi neprodával herní konzoli, která poslala její výrobce do vězení.
